Miloslav
Frič

en / cz

1995

FaVU Brno

ateliér multimedií

fricmilos@gmail.com


Čtvrtek a pátek a včera neděle byla

Co vytváří identitu člověka v momentě, když jeho paměť selhává? Když zapomene číst, psát, počítat, nebo třeba mluvit? Co je pojítkem s jeho identitou, když zapomene své jméno?

V projektu „Čtvrtek a pátek a včera neděle byla“ tři měsíce navštěvuji Centrum denních služeb pro lidi s Alzheimerovou chorobou. Povídám si (když to jde) se zdejšími klienty a prožívám s nimi jejich všední dny.

Zanedlouho zjišťuji, že se zde děje něco velmi zajímavého. Lidé, kteří zapomněli poznávat hodiny, přesto určují čas. Ženy, které u sebe nic nepotřebují, přesto opatrují své kabelky plné tajných pokladů. Někteří lidé mají na prstech své snubní prsteny, přestože zapomněli jména svých manželek a manželů. Někteří zase zapomněli kvůli své nemoci číst, ale přesto „čtou“. Přicházím na to, že právě obyčejné věci a rituály mohou být v určitých životních situacích jediným pojítkem s tím, kdo jsme, nebo kým jsme byli.

Vybírám proto několik předmětů, které zbavuji jejich primární funkce a dávám tak divákovi možnost na ně nahlížet očima lidi, kteří trpí Alzheimerovou chorobou. Hodinky například zbavuji ciferníku a nahrazuji jej čtyřmi důlky. Ručičky jsou nahrazeny kuličkou. Z předmětu, který složil k přesnému měření času se tak stává jen kulisa, dětská hra, ve které železná kulička bloudí v chaosu času.